ZPOD KOŘENŮ AŽ NAD VRCHOLKY STROMŮ...

ZPOD KOŘENŮ AŽ NAD VRCHOLKY STROMŮ...


Loni jsme byli o letním Slunovratu na Ještědu a v Kryštofově údolí, letos s jednodenním předstihem v Janských Lázních na Stezce v korunách. Stejný výlet
v říjnu 2017 nám propršel tak, že nás na Stezku ani nepustili v přesvědčení, že kluzká mokrá prkna, mlha, mraky a pokročilí senioři nejsou zrovna nejlepší kombinace. Letos to bylo o něčem jiném - dlouhodobě slunečné a suché počasí dávalo záruku, že opravdu po zdánlivě nekonečné spirále zvolna vystoupáme těch 42,7 m od kořenů smrků až nad šišky. Když nám byly rozdány vstupenky ("za sto pade") a stanoveno, že ve 12:00 se všichni opět sejdeme v nedaleké Restauraci v Korunách, nedočkaví vyrazili jako sprinteři na olympiádě. Pokud ovšem překonali na první pokus záludný turniket, otevírající se pouze správným přiložením oné vstupenky...

Vlastní stezka je pojata jako naučná, popisně vysvětlující a s přesně nasměrovanými "kukátky" na zmiňované objekty, aby laik neměl pochyb o tom, že vidí co vidět má. Zpestřením trasy byly úseky chůze po pohyblivém podkladu (fošna, lano, žebřiny a jiné záludnosti), které zvláště seniorům umožnily poznat, jak jsou na tom s rovnováhou a s koleny. Nebyly povinné, daly se obejít. Vlastní vstup do "věže" začal v tmavém podzemí v expozici krkonošského biotopu, jejíž dominantou byla spleť mohutných kořenů smrku kdesi nad hlavou. Klaustrofobici si přišli na své. Tunýlkem se poté opět vyšlo na světlo a do prostoru věže. Cesta k oblakům je 2m široká dálnice v levotočivé, 885 m dlouhé spirále, co závit, to cca 5 výškových metrů nenamáhavé chůze dokola kolem 80 m dlouhého potrubí kovového tobogánu. Zastavit se lze kdekoliv, kochat se vnitřně i zvenčí též, nikdo nikomu nepřekážel. Je doba školních výletů, takže občas prostor více hbitou mládeží zhoustnul. Cílová páska, jak doloženo prknem, se protla bez viditelné absence kyslíku na plošině o průměru 40 m a ve výšce 826 m.n.m. Dá se tu posedět, pojíst, nebo chodit dokola a koukat, co světové strany nabízejí. Dolů se sejde buď stejně, nebo "za pade" potrubím tobogánu. Když jsem z něj slyšel vycházející ječení a kvílení sjíždějících, rozhodl jsem se obolus raději utratit za polévku v restauraci.

Do Jánek jsme sestupovali po žluté značce, kolem rozhledny Zlatá vyhlídka (kdo se cejtil, vylezl) a Janské boudy, k moderní stavbě Dětské léčebny Vesna, kostelu sv. Jana Křtitele, a závěrečné pískovcové sochy Krakonoše na kolonádní náměstí. Do odjezdu z parkoviště u lanovky v 15:00 zbylo dost času, tak se naše velevýprava rozběhla tu na kafíčko, tu na zmrzlinu, ale hlavně do stínu, protože bylo kýčovitě krásně. Zlatavý bus-kočár AM Gnol pan řidič příjemně natemperoval a jelikož všichni přišli včas, zamávali jsme "ahoj" Černé hoře a za necelou hodinu a půl byli v HK u ČEZu.

Díky p.J. Škodové, jako ostatně vždy, neměl výlet chybu a za poslední turistickou akci jarně-letní sezony jsme jí upřímně zatleskali. Přes prázdniny budeme mít tradiční letní pauzu - a po ní nás čeká podzimní část, kterou zahájí putování z Velké Deštné přes Luisino údolí do Deštné, ve STŘ 19. září 2018.

Přeji všem úspěšné a zdravé léto a ČusRelaxus P. Věříš.

Další foto p. Věříše zde: www.zonerama.com/Link/Album/4415653