2018 09 19 S KAČENKOU ZE ŠERLICHU DO DEŠTNÉHO. (foto P.Věříš)


Co si namlouvat, prázdninová přestávka bez "pěšáků" byla dlouhá, nekončící léto s vysušeným Sluncem ještě delší, - a přestože 1. zářím začal meteorologický podzim, a astronomický vypukne 23. září ve 03:54 hod., - nic nenasvědčuje tomu, že bychom měli vytáhnout teplejší oblečení. Není to snad rouhání, ale už se cítím unavený sluncem. Výjimku tvořil očekávaný výlet ze Šerlichu do Deštného přes Velkou Deštnou, Jelenku a Luisino údolí. Orlické
hory jsou pro mnohé hradečáky tradičním letním i zimním odskokem za přírodou, krásnými výhledy a slušnou porcí otravy kyslíkem. Když k tomu vyjde i počasí, co více si přát.

Autobus nás vypustil pod Masaryčkou a nahodil jsem přes GPS "stopaře", který neúprosně zapíše prošlou trasu, a to včetně "nutných odskočení mimo dohled". První občerstvovací zastávka byla u kiosku pod Velkou Deštnou, sběratelky vizitek byly zklamány, měli zavřeno. Na geografický vrchol (1115 m) to bylo odbočkou asi 400 m. Po rozhledně nezbyla ani tříska, po kamenných mohylkách od pravověrných turistů ani kamének. Zůstala jen betonová skruž s patníkem a informační tabule. U ní posedával pomladší turista, který když viděl, že "děláme" společné vrcholové foto, projevil přání se s námi vyfotit. Stalo
se, a za odměnu vytáhnul z ruksaku docela vychlazenou láhev šáňa Bohemie na přípitek, protože mu zbyla a nechtěl se s ní tahat do údolí. Protože turisté
obvykle sebou nenosí pohárky, šla láhev kolem a kdo chtěl, ten si loknul - my jsme ještě proočkovaná generace. Byla to poezie všedního dne, neskutečný
zážitek a možná i inspirace pro další výlety...

Jak je tradicí, účastníci(ce) se vcelku brzo rozdělí na "spěchavky a pomalíky" a je marnost nad marnost těm prvým vysvětlovat, že jsme na výletě
a ne na útěku. Pozitívem snad je, že se zatím nikdo neztratil. Na důležitých rozcestích byla stopka, aby se výprava zase spojila. Trasa jako celek nebyla
fyzicky náročná, krom posledního úseku podél potoka, kde ti, co měli trekové hůlky, na tom byli lépe. Jakmile jsme uviděli silnici a tabuli na začátku
obce Deštné, bylo vyhráno. Bus nás čekal na parkovišti u hotelu Alba, "spěchavky" už byli najedení, "pomalíkům" přešla chuť, protože obsluha byla
pozvolná, "neboť nejsou lidi". Ano, jsme v Čechistánu... Krátce po 15.hodině jsme se zase uvelebili v busu a řidič p. Mrázek (osobně) nás víceméně temperované dovezl k ČEZu. Podle všeobecného dojmu byl výlet vydařený - a já se den poté začal znova učit chodit. Dík patří p.Škodové za
organizaci, pak všem účastníkům za pohodový průběh, a ještě Kačence za to, že nám držela palce. Rampušák byl nezvěstný...

Tudíž veselé Ahoj na dalším, tentokráte "vláčkovém" výletu, 10. října 2018, z Kostelce třeba až do Potštejna.

 Čus Pohybus Petr Věříš.

 

Další foto zde: www.zonerama.com/Link/Album/4640851