TYNIŠŤSKO-ČESTIČSKÁ VYCHÁZKA (FOTO A TEXT p. Petr VĚŘÍŠ)

TYNIŠŤSKO-ČESTIČSKÁ VYCHÁZKA (FOTO A TEXT p. Petr VĚŘÍŠ)

S odjezdovým zapískáním průvodčího motoráčku se jménem "Pavlík" na hlavním nádraží HK nám symbolicky začala jarně-letní turistická část zájezdů.

Předpověď počasí na Středu nebyla nijak oslnivá, ale "mokré" být nemělo. Předchozí teplé a slunné dny jakoby nerespektovaly dubnové pranostiky naší předků a chtěly naznačit, že Jaro, jako jedno z ročních období, je přežitek a nač mít čtyři, když by stačily jen dvě - půl roku Zima, půl roku Léto. Ale abychom moc neřvali, změna času ze zimního na letní (a naopak) by zůstala. V Úterý od rána lilo, dnes ve Čtvrtek ráno skoro mrzlo a zima byla jako v pozadí ledního medvěda. Z toho pohledu se tudíž Středa jevila jako tutová.

Skalních pěškochodů se nakonec sešlo 40, mnohé zvažující asi odradila značně zatažená obloha v různých stupních šedi. Užaslému průvodčímu jsme podstrčili, že jsme Domov důchodců na výletě, protože se právě maluje, aby si podle převládající barvy bund a oblečení nemyslel, že jsme "rudá brigáda".

Popojetí vlakem do Týniště se obešlo beze ztrát na duši i těle. Hned u nádraží nás p.Škodová přemluvila, abychom do Čestic zkusili jít jen "po zelené", a ještě lépe, když v houfu. Hradečáci vědí, že krajina vzdáleného předhůří Orlických hor je jen lehce zvlněná a že naše trasa na východ povede převážně smíšeným lesem. Takže jsme šli, drobili na skupinky, jež se různě proplétaly a měnily, a při řečích se koukali třemi směry: pod nohy (na co šlapeme), doleva (je-li tam něco jiného než napravo) a doprava (je-li tam něco jiného, než nalevo). Nahoru nebylo nutno, šedou už jsme měli okoukanou. Zdolali jsme i nejvyšší vrchol trasy, což byl Malý chlum s kótou 333 m n.m. dle cedule.

Vnímavé oko však zaznamenalo, že v lese: není nic opuštěnějšího, než nefunkční chladnička poblíž mysliveckého posedu, nic zbytečnějšího, než zapomenutý odložený bílý WC klozet v prohlubni terénu, nic překvapivějšího, než rozkvetlé narcisy u zapařených balíků sena, nic voňavějšího, než flek rozkvetlých fialek, nic tak zašmodrchanějšího, jako zrezivělý drát na tyči a nic tělu prospěšnějšího, než pozvolná otrava kyslíkem. A nic očekávanějšího, než zateplená čestická hospoda s dobrou polévkou, pitelným pivkem a absťáckým kafem.

Když se nám nepočochnilo počasí, zasáhla Poťouchlost. Nešel silný střídavý elektrický proud. Hospoda bylo zavřená, žádná polévka, žádné kafíčko a tudíž i žádné EET. Jsme výlety otrlí turisté, řekli jsme si, že už bylo hůře. Optimisté nesměle dodali, že ještě bude... Bylo 12:30, nejbližší motoráček do HK jel ve 13:16, i odebrali jsme se na čestickou zastávku, když nic jiného nezbylo, a na stojáka dorazili vlastní zásoby. Do jednoho vagónu jsme se vměstnali na těsno a pan průvodčí až do Týniště rezignoval na kontrolu či prodej jízdenek. Uvnitř nefoukalo, zase jsme rozehřáli tuhnoucí údy, zvládli přestup na jiný vlak a v Hradci na peróně konstatovali, že "konec dobrý, celý výlet skvělý"...

fOTODOKUMENTACE ZE ZÁJEZDU JE ZDE :" www.zonerama.com/Link/Album/2856813