HARRACHOVSKÉ PĚŠKOTOULKY (foto P. Věříš)

 HARRACHOVSKÉ PĚŠKOTOULKY (foto P. Věříš)

Je to asi obyčejná náhoda, leč takových se v našem životě vyskytuje víc, než jsme si ochotni připustit, případně vnímat. 31. května roku 2011 jsme rovněž výletovali v Harrachově, jen po jiné trase kolem Mumlavského vodopádu a okolí. Na den přesně a za téměř identického počasí. Ne že bych si to tak pamatoval, chtěl jsem si jen osvěžit vzpomínky na lokalitu a na to je archiv fotek nepostradatelný, neboť jinak by člověk mohl mít v hlávce zmatek.


Červený kočár od Arrivy nás dopravil téměř až k dolní stanici lanovky na Čertovu horu ("Čerťák"), která cyklovala v půlhodinových intervalech, nehrozily žádné ztrátové časy a vytvořili jsme před pokladnou debatní frontu. Protože nás bylo víc než malé množství, platila pro nás jak seniorská cena, tak jako bonus i množstevní sleva. Suma sumárum pohodlně nahoru "za kilo". Svalnatí "výsadkáři" na konečné stanici dostali od syna Pavla Ploce echo, že na sedačkách přijíždějí důchodci, takže nás vítali napřaženou pomocnou rukou, aby nikdo nehodil čenichovku na přistávací prkna podlahy, případně po otočce nejel zadarmo zase hned dolů. Vystupovalo se totiž za jízdy...

Bufík na Čerťáku byl v provozu, kafíčkáři tudíž neměli náběh na absťák. Obloha a síla větru zcela odpovídala hodinové předpovědi na Meteoskopu a jak se odpoledne ukázalo, vyšel jim přesně celý den. To potěší - i když omyly vycepovaná opatrnost leckomu přibalila do batohů deštníky a rezervní větrovku. V Kerkonoších jeden nikdy neví, co za taškařici Pán hor vymyslí.

Modré značení nás navedlo k Janově skále (1002 m), protože kdo se vyhecuje a vyleze až na horní plošinku, má krásný rozhled do prostoru, kam oko dohlédne a oblačnost dovolí. Nahoru to bylo pro jistotu občas "po čtyřech", dolů taky, leckdy navíc s výraznou pomocí zadele. Ztráty na životech nebyly žádné. Modrá od odbočky pokračovala Janovou cestou na Studenov, bufík byl rovněž v provozu, opět se doplňovaly pohonné hmoty. Za Studenovem se kácelo, mohli jsme obdivovat silácký traktor, který urostlý smrk zvednul tak lehce, jako my upadlé párátko. Další putování bylo odlehčené, až na očekávané stoupání k rozcestí "Na Ručičkách". Tam se rozvětvují jednotlivé trasy na Dvoračky, do Rokytnice a dolů na Rýžoviště. Před lety rozcestí dominovala tesaná dřevěná hlava Krakonoše, momentálně je dominantou hnědý medvěd v životní velikosti. Společnost mu dělají dosti věrohodný ležící vlk a pak
něco jako liška říznutá šakalem, mývalem a fantazií řezbáře. Ve skutečnosti však to měl být rys ostrovid...

Zpátky do Harrachova nás vedlo zelené značení po Krakonošově cestě, kolem chaty Lesní zátiší, kde bylo možno i poobědvat. Tady se naše skupina rozdrobila, někdo zůstal, většina pokračovala dolů na Ryžoviště k hotelu Fit & Fun v očekávání laskominek. Hořké bylo jejich zklamání, v Česku ještě stále není český turista opečováván. Několik nás "uvážlivých" dál ťapkalo Ryžovištěm až k autobusovému terminálu a ještě kousek za něj do hotelu Centrál. Tam nás "chtěli", nabídli vynikající pravé kerkonošské kyselo s houbami, včetně šlehačkové čepice. Nakonec k nám doputovala třetina našeho zájezdu a v luxusním pohodlí si mnohé chutě dopřáli, neboť času byla fůra, i na "skok" k Mumlavskému vodopádu.

V 16:00 pro nás na harrachovský terminál přijel červený kočár a spokojené dovezl na hradecký terminál. Závěrem jsme zatleskali našim vedoucím p. Škodové a Císařové za bezvadných šmajd, panu řidiči za úspěšné krocení obstarožní Karosy a také sami sobě za nepokrytě přátelskou atmosféru - pročež "Konec dobrý, celý výlet skvělý".

A na shledanou 21. června na Ještědu a Kryštofově údolí.

ČusVejletus PV.

 

Text a foto Petr Věříš, pro další foto klikněte na obrázek vedle: